RSS verze
vzkazovna
Hodnocení
odkazy
Já vim, že to nikdo nepochopí, ale mě to prostě nedá :DDD XD
Kdyžtak juk sem ;)
Btw, na nových stránkách už se pracuje ;) během srpna-září už by mohlo bejt ^_^ (příliš mnoho letních akcí, jináč by bylo hotovo :D)
Unesli mě mimozemšťani, vám to nedošlo? :D
Ne, vážně, to že tu bylo mrtvo...víc než mrtvo...má hned několik příčin, jednak jsem za poslední čtvrt rok tááák časově vytížená, jako už dlouho ne, ale- a to hlavně- mám v plánu kompletní překopání webu.
Respektive, mám v plánu se podívat po nějakém pěkném hostingu a upravit si stránky tak jak potřebuju. Hlavně aby bylo co nejjednodušší přídávání , pohrát si s novým vzhledem, vytvořit konečně funkční galerii s jednoduchým způsobem nahráváním obrázků, tak aby tady bylo první místo prezentace mojí práce a ne až jedno z posledních míst kam se rozhodnu to taky přidat.
Je to tu hrozně zdlouhavý, když chce člověk něco přidat...a volný čas je přesně to, čeho mi poslední dny moc nedostává.
Konečně bych pak mohla dát dokupy to co tak chci sepsat a vůbec...
Ale to zas znamená nimrat se zas v těch html, css, php a vůbec všech těhle sajrajtech, obzvláště, mám-li představu v úplně nový web. Vůbec... áách jo, ale sand to pak bude stát za to ^^.
zároveň se omlouvám všem co jste mi psali různé dotazy, maily a vůůbec. Měla jsem tohofakt hodně.
Věděli jste, že dne 26. Listopadu roku 1977 ve Velké Británii,
došlo k ilegálnímu nabourání přímého přenosu během večerních, televizních novin na stanici ITV, v němž tajemný hlas, prohlašujíc se za zástupce galaktického velitelství a varuje lidskou rasu před blížící se katastrofou?
Vysílání bylo přerušeno na více jak pět minut.
Média následující dny označila incident za žert.
Ve skutečnosti však do dnes nebylo vydáno žádné vysvětlení, kdo za tím vším stojí
Z dnešního hlediska to bude znít směšně. Pochybně a snad i lamařsky provedené. Z dnešního hlediska.
Viz. Předchozí článek => "Velká mimozemská párty, kolem našeho sluníčka!"
Nemůžu si pomoct. Jsem tím prostě fascinovaná. Jak tím někdo může být nefascinován? Jak to že ještě všichni neskáčou úžasem? Nechápu. Vždyť přece- Ať už je to cokoli, vesmírné lodě, něco přírodního, předpříprava 21.12.2012... Pořád je to... – z našeho pohledu, naprosto nový vesmírný jev.
Vytvořila jsem video, kde (-dobře, přiznávám trochu dramaticky) shrnuji to, co je zatím o onom jevu známé.
Dnešní záběry
Jestli jsem kdy věřila na mimozemšťany? No jasně. Nikdy mě ani nenapadlo pochybovat, že bychom byli jediná životní forma v celém obrovském Vesmíru. Upřímně, to bych si pak musela připadat jako pěknej ješita.
To, jestli nás někdy kontaktovali, jestli jde o vyspělejší rasy, jestli maj šedivý, nebo zelený prdelky... to je věc jiná. Já si prostě jen myslím, že ve Vesmíru je více míst, kde to může fungovat, když to funguje u nás.
Víc než oblasti 51, pitvání vetřelců a únosy lidí, mě vždycky lákali starodávné vyspělé civilizace, popisující kontakt s „lidmi z nebes" a podobně. Jako střízlivý Ateista, jsem klidně ochotná přijmout fakt, že byl-li někdy Bůh, či Bohové, pak mohlo jít zcela přirozeně o bytosti z jiného Vesmíru. Ve většině případů starých civilizací, neměli totiž Bohové roli „stvořitelů", nýbrž „učitelů". Po té, co naučili lidskou rasu, jak lépe žít, opustili Zem a odebrali se, s příslibem návratu, tam, odkud přišli.
Ale to je teď, proto co vám chci ukázat, docela vedlejší. Jde, tak jako doposud u všeho okolo mimozemských civilizací o dohady, tahanice, diskuze, předpoklady atd...bla bla bla.
gyuuuááá ! To je k zblááá-zněěě-níííí!! To není fér! Není, není, není! Mít jen jeden jedinej život nestačí!! Áááá....*nádech-výdech-nádech-výdech*...
Tolik možností, tolik možností a já to nikdy neprožiju. Nemůžu se smířit s tím, že nevím, čemu svůj život obětovat. Tolik věcí a já furt váhám, nechci skončit jen u jedné volby, ale většina se vzájemně kreje a čím víc se rozhoduji, zjišťuji, že nejvíc času trávím rozhodováním. Je to k zbláznění, vážně.
V životě je nejdůležitější vědět, co od něho chcete. Jenže já to nevím! Proč? Protože naopak chci od života tolik věcí, že jeden život na to nestačí!
Jak si mám vybrat, čím strávit život? Najednou se všechno zdá šíleně malicherné. Protože tohle je něco, co se nezmění, i když se budete sebe víc snažit. Nebojím se bojovat. Chci bojovat, ale čím a s kým?!
Ah, svatá dobroto... je to marný. Když mi bylo čtrnáct, myslela jsem, že supr věk je šestnáct, když mi bylo šestnáct, myslela jsem, že dobrej věk je jednadvacet... když je mi jednadvacet, tuším, že dobrý věk je plus mínus šest let...
Ano, ano, jen do toho, jen to řekněte, jsi mladá, máš život před sebou, ale o to přece jde! Jakej život mám před sebou?! Je tolik cest a já nevim, kterou se vydat a co hůř, to, že stepuju na jednom místě a přemýšlím kudy, mě pálí nejvíc... Jenže to už jsou cesty, ze kterých nepůjde zpět.
Tohle není žádnej vvýlev sebelítosti. Jen konstatování faktů. V poslední době jsem se snažila obrátit svůj život na ruby, ale... všechno zůstalo stejné. Možná se trochu oprášil povrch, ale uvnitř zůstalo všechno, hm, tak nějak prázné. Děsím se toho, že to tak bude vždycky, ať už se sama budu snažit jakkoli. Začínám mít dojem, že bojuji s větrnými mlýny...
- Zahopskat si minimálně hoďku na DDRku (Já jsem se tu ještě nezmínila o DDR???! Píšu si, napravím) (splněno – a večír si dám ještě repete ^_^)
- Nepapat dnes nic jiného než zdravou, chutnou, křupavou...prostě huh, zeleninu (Slíbila jsem to svému tělu, pokud přežije tenhle chlastající týden co má za sebou...a slib je slib, ach jo) (zatím plněno, ale valnou radost z toho nemám...)
- Půjdu si zaběhat – Venku je krásně, proč ne? (splněno)
- Uklidim si pokoj -ééé... ale jo, chápu, už je to potřeba. Nemám zbrojní pas na to, abych mohla odstřelovat tu novou životní formu, která se z toho bordelu jisto jistě každým dnem vyvine O_o (ééé... zatím jde jen velice barbarskou rasu, takže k nim budu jako... to... milostivá... krom toho, v horoskopu mi vyšlo, že teprv až zítřek, bude...ehm... velice vhodným pro úklid...eéé, že. )
- Pokročím alespoň o dvacet procent v rozdělaném obrázku. Zkouším zase novou techniku, není třeba nikam spěchat, budu na tom pokračovat pomalinku a po kouskách, abych z toho měla dobrej dojem. Navíc to beru jako takovej trénink, musim se teď zase trochu soustředit na studium kresby. Úplně jsem na to v posledních dnech kašlala a to se mám ještě tóoolik toho co učit. (Makám na tom)
- Rozepíšu alespoň jednu recenzičku. Mám čtyři témata, která chci určitě zpracovat, tak alespoň jedno z nich. (chytlo mě malování....)
- Nepudu dneska chlastat! ... vážááně, dejte mi aspoň jeden den volna! :D před časem jsem si tu stěžovala, jak je hrozné, když se vám kamarádi porozstěhují do různých koutů republiky... vůbec jsem tehdy nepomyslela, jaké to je, když se pak nezávisle na sobě všichni sjíždějí zase do Prahy :) . (s těžkým srdcem odmítla jíti dnes na pivo... a domluvila se rovnou na zítřek :D )
Mno, tak to by mohlo pro dnešek stačit. Sama jsem zvědavá, co všechno odložím na další den ^_^ .
...ale hlavně když se s tím nesereš. To by se mělo pod tohleto moto, použitém v názvu, psát. A ještě by se dalo, klidně malým písmem, připsat; a když to nevzdáš, když vystrčíš lokty jakmile tě dav strhává jedním proudem, jakmile si uvědomíš, že se nic samo neudělá...a vůbec, tohle moto by vydalo na celou malou brožurku.
Mé nové JÁ totiž nebylo jen tak ukecané a pak kde nic tu nic. (Jako jeho předchůdci, mimochodem ) Od mého dramatického odchodu z práce, v které ze mě udělali tu největší nicku pod sluncem a kde jsem přestala věřit veškerému ve mně vypěstovanému smyslu pro uznávání autorit- tak od toho už uběhl už týden.
A kde jsem dnes? Včera jsem nastoupila do nové práce. A řekla-li jsem, že jsem přestala věřit v autority, zjistila jsem, teprve až tady, že jsem nikdy nevěděla, co ten pojem ve skutečnosti znamená.
Že prej moje obrázky jsou docela dobrou historií, jakou jsem měla v dané době vzniku náladu... Mno, něco na tom asi bude :3
Potřebovala jsem se vybít. Přefiltrovat svůj vztek. Neskonalou chuť někomu nakopat zadek... á taky lehce vyšinutý stav mysli. Ať už výsledek dopadl jakkoli... Mě, to pomohlo.
A tak jsem si vzala na paškál Sasukeho, kterej mě teď tak trochu namíchl v 483ce. Snažila jsem se o co nejvíc vyšinutej výraz, ale není to tak snadný, čím víc to vidíte v hlavě, jak chcete, aby to vypadalo, tím víc se to tomu nepodobá. Ale tak snad tam ten trochu faktor psychouštví je.
huh, to jsem zvědavá, kdy budu kreslit růžový zajíčky na louce... ale, když tak nad tim přemýšlím, ani nevim, jestli bych ctěla mít náladu, abych měla chuť kreslit růžový zajíčky na louce... ty, jo, kde já to beru?
Takže lidi, konečně zas dejchám čistej vzduch! Jako vážně, poslední dva měsíce jsem přetáhla přes oči černou pásku a šla... přes prkno na vrchu žhavýho vulkánu. Tak, jak mi bylo pískáno...!! Grrrr! Mraaww!! ...*nádech výdech*
Ať už se o to nikdo nikdy nepokouší. Hah! Mě nejde zkrotit, já nebudu držet hubu a krok, né, paní třídní učitelko, já nebudu hrabat prstíčkem až odejdu z vaší školy... Kdepak. No, zkrátka jsem s úžasem sobě vlastním a s pěkně dramatickou scénkou dala výpověď, protože jen opravdu pitomej šéf si dovolí kibicovat na zaměstnance, za kterého nemá náhradu, a který je ve zkušební lhůtě.
